Malá plzeňská cesta z Borů na Bory
V úterý 11. června jsem měl dopoledne pár hodin volného času a tak jsem si naplánoval projížďku na kole. A poněvadž jsem nedávno procházel naskenované kinofilmy a objevil tam pár záběrů z naší návštěvy ve Lhotě u mého stýce - bylo to někdy kolem roku 1980, rozhodl jsem se podívat se do těch končin znovu. Na kole, s foťákem.
Vybavily se mi při té příležitosti doby mého dětství, kdy jsme do Lhoty jezdili z Františkových Lázní za babičkou. Pěkně vlakem, v Plzni jsme přesedli na autobus MHD, který nás odvezl na Valchu - dál to nejelo, do Lhoty se muselo po svých. Silnici lemuje borový les, na jeho kraji byla vyšlapaná cesta po jehličí a zdála se mi tehdy ta cesta ukrutně dlouhá, byť to byly přibližně dva kilometry, než se objevily první domky tehde docela malé vesnice Lhota. Občas jsme tam i spali a to jsem mohl podnikat výpravy ke splavu na Radbuze, která Lhotou protéká. Nad splavem se dalo i koupat...
Vyjel jsem po půl deváté z parkoviště od Penny marketu nad borskou nemocnicí, na oblíbeném parkovišti u zadní branky do areálu nemocnice bylo beznadějně - jako ostatně v tento čas pokaždé - plno, vytáhl jsem kolo z auta (po vymontování předního kola se do kufru kombíka vejde bez problémů), nasadil si helmu a poklidným tempem vyrazil. A jak to pokračovalo je popsáno u fotek nahoře 
.
