Den třetí: hektický čtvrtek
24. 9. 2013
Svoje plány jsem musel malinko pozměnit, původně jsem chtěl ve čtvrtek vyrazit do Českých Velenic, kde jsem v tamním internátu strávil dva roky ve věku 15 – 17 let (1962-64), jenomže absolvovat další sedmdesátikilometrovou trasu by patně bylo příliš a hlavně – odpoledne ve 3 hodiny v Třeboni startoval 2. ročník etapového závodu okolo jižních Čech (1. etapa Třeboň – Nová Bystřice, 2. Týn nad Vltavou – Milevsko, 3. Trhové Sviny – Tábor, 4. Písek – Jindřichův Hradec) a to jsem si nechtěl nechat ujít. Je to závod zařazený do kategorie Elite a zařazený do kalendáře UCI Europe Tour kategorie UCI 2.2. čili profesionálů, ale nižší kategorie…
A tak jsem dopoledne vyrazil na cestu kolem rybníka Rožmberk, což společně s večerním ježděním po městě dalo celkem 37 km.
A tak jsem dopoledne vyrazil na cestu kolem rybníka Rožmberk, což společně s večerním ježděním po městě dalo celkem 37 km.
Hned zpočátku jsem se podíval ke kapli sv. Víta, kousek odtud jsem vyfotil kamenný most u rybníka Vítek, který jsem předchozí den fotografoval z hlavní silnice a tedy z druhé strany, na hrázi Hodějovického rybníka jsem nafotil lovce kachen – a tady se musím chvilku zastavit – jak v textu, tak ve skutečnosti. 
Pro lovce obrázků je každá činnost dobrá a tady se motaly na rybníce čtyři čluny plné lidí nadětých do mysliveckých šatů. Na výlov se mi to zdálo trochu brzy a ten ostatně probíhá trochu jinak, takže jsem opřel kolo o strom, vytáhl foťák a šel se poptal myslivce s puškou a psem, který stál na břehu. Kachny lovíme, odpověděl mi stroze a dělal, že si mě nevšímá. Ale všímal, ono nakonec není divu. Zastaví chlapík na kole, fotí si tady a ještě se vyptává, kdo ví, co je to za existenci, že. Já jsem si ho nevšímal vůbec, vyfotil jsem si kachny, zavěšené na konstrukci vleku za auto (bylo jich tam nějakých 30 a další se jali vytahovat z loďky pánové, co zrovna přistáli. Auta na břehu měla většinou slovenské poznávací značky a tak jsem se jednoho lovce, odpočívajícího na skládací židličce zeptal, jestli střílí do těch kachen, co pokojně plavou vedle loděk? Zavrtěl hlavou a pravil že nikoliv, jen do kachen letících. Jenomže to jsem musel zavrtět hlavou já a raději jen pro sebe jsem konstatoval, že zatímco jsem slyšel pár výstřelu, žádnou letící kachnu jsem neviděl… ale možná jsem se mýlil, kdo ví?
Pro lovce obrázků je každá činnost dobrá a tady se motaly na rybníce čtyři čluny plné lidí nadětých do mysliveckých šatů. Na výlov se mi to zdálo trochu brzy a ten ostatně probíhá trochu jinak, takže jsem opřel kolo o strom, vytáhl foťák a šel se poptal myslivce s puškou a psem, který stál na břehu. Kachny lovíme, odpověděl mi stroze a dělal, že si mě nevšímá. Ale všímal, ono nakonec není divu. Zastaví chlapík na kole, fotí si tady a ještě se vyptává, kdo ví, co je to za existenci, že. Já jsem si ho nevšímal vůbec, vyfotil jsem si kachny, zavěšené na konstrukci vleku za auto (bylo jich tam nějakých 30 a další se jali vytahovat z loďky pánové, co zrovna přistáli. Auta na břehu měla většinou slovenské poznávací značky a tak jsem se jednoho lovce, odpočívajícího na skládací židličce zeptal, jestli střílí do těch kachen, co pokojně plavou vedle loděk? Zavrtěl hlavou a pravil že nikoliv, jen do kachen letících. Jenomže to jsem musel zavrtět hlavou já a raději jen pro sebe jsem konstatoval, že zatímco jsem slyšel pár výstřelu, žádnou letící kachnu jsem neviděl… ale možná jsem se mýlil, kdo ví?
Sedl jsem na kolo a za chvíli jsem jel po hrázi Rožmberka, která je dlouhá necelé dva kilometry a zhruba ve dvou třetinách je kromě výpustě hráze a sádek na její druhé straně taky stánek s občerstvením, lavičkami, slunečníky, takže jsem zarazil. Nafotil, dal si pivko, nedal si uzeného kapra (porce 90 Kč) a v poklidu jen dál přes krásně upravené a čisté vesničky Přeseka a Břilice (proboha co je to za názvy!?) jsem dojel na kruhový objezd u penáče, odkud to je do mého penzionu coby kamenem dohodil a zbytek došel (nebo raději dojel).
Dal jsem sprchu, převlékl se, cosi pojedl, vypil kávu a v půl třetí už jsem zase mačkal spoušť na náměstí, kde se to opět hemžilo cyklisty, tentokrát profesionálními.
Obešel jsem okolí náměstí a nafotil jsem zázemí jednotlivých týmů (jelo jich 22 a 126 závodníků) a možná ty nejlepší fotky jsem musel v rámci úspory místa na kartě smazat…no. Tak jsem dal do galerie alespoň pár obrázků z pohybu před startem i za startu samotného a bylo to pěkné, sluníčko, teplo, stejné barevné dresy jednotlivých týmů, pár doprovodných vozidel… první start byl slavnostní, peloton objel část města a vrátil se znovu na náměstí a deset minut po třetí definitivně zmizel Hradeckou bránou.
Zaplatil jsem dvacku a vylezl na ochoz radniční věže, protože není nad pohled shora – kamkoliv (nadhled není nikdy na škodu). Pofotil jsem střechy včetně obzoru, ocenil informační rámy s popisem významných míst v dohledu na všech čtyřech světových stranách, dole si koupil dřevěnou známku a před čtvrtou jsme měli s Laděnou spicha v lázních, že pojedeme vláčkem Třeboňáčkem. Pozoruje-li člověk tuhle soupravu z chodníku, vypadá to pěkně, sedne-li do vozíku a vydá se na několikakilometrový okruh, není to žádná sláva. Vozík kodrcá na nerovném povrchu trasy, tvrdá opěrátka člověku
tlučou do zad – na druhé straně jde z reproduktorů zasvěcený výklad o místech, kudy projíždíme včetně historek nebo spíš dobových drbů.
tlučou do zad – na druhé straně jde z reproduktorů zasvěcený výklad o místech, kudy projíždíme včetně historek nebo spíš dobových drbů.
Po příjezdu zpátky před výškovou budovu Aurory šla Laděna na večeři a já si dal venku v zahrádce místní restaurace pivko. 
Po večeři jsme se vydali k nedaleké cukrárně, kde bylo bohužel zavřeno a tak jsme došli až do mého penzionu. Tady jsem si dal kávu, vrátili jsme se do Aurory, vzal jsem kolo a vyrazil ještě nafotit pár obrázků z večerně osvětleného náměstí, takže čtvrtek pro mne skončil večer v deset.
Po večeři jsme se vydali k nedaleké cukrárně, kde bylo bohužel zavřeno a tak jsme došli až do mého penzionu. Tady jsem si dal kávu, vrátili jsme se do Aurory, vzal jsem kolo a vyrazil ještě nafotit pár obrázků z večerně osvětleného náměstí, takže čtvrtek pro mne skončil večer v deset.Noční nebo večerní fotografování ze stativu mám docela rád, jeden snímek sice trvá pár minut – dlouhá doba expozice, možná ještě delší doba odstraňování šumu… a několik pokusů, protože hned na poprvé to člověk trefí málokdy, nemluvě o čekání na projíždějící auto, aby na snímku byly ty pěkné červené čáry. Obrázky z třeboňského náměstí mají drobnou vadu, světla v popředí vypadají jako by hnutá, jejich zdroj nemá kulaté okraje. Jestli se ty stožáry během expozice hnuly, nebo jsem já hnul stativem – to by ale byly máznuté i ostatní objekty na fotce… nevím.
Při přejíždění na místa, odkud jsem potom fotil jsem se dobře uhodil do nártu pravé nohy o šlapku a lehkou bolest cítím ještě 14 dní potom, naštěstí se s tím dá chodit, jezdit autem i na kole.
Další a závěrečný „třeboňský“ fotoblog bude z Českých Velenic.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
