Zdravotnický převrat
Zdravotnický převrat
Lékař je člověk, který opravuje naši tělesnou schránku, ale srovnávat jej s mechanikem, který dělá něco podobného s naším autem dost dobře nelze. Na rozdíl od automobilu, kde jsou díly snadno vyměnitelné, je každý díl našeho těla jedinečný a jen těžko nahraditelný.
Vážím si lékařů, protože poznat závadu v člověku a vhodně ji léčit vyžaduje velkou a neustále doplňovanou sumu znalostí.
I přes všechny tyto skutečnosti snažím se svoji praktickou lékařku navštěvovat pokud možno co nejméně a to z důvodů vcelku pochopitelných. Vydám-li se k lékaři, nejdu si tam popovídat, ale s nějakým problémem. Před několika týdny jsem musel usednout do čekárny s chřipkou, což nepovažuji za nemoc, ale spíš za rozmazlenost – jeden párkrát kýchne a hned běží k doktorovi. Běžně léčím tuhle drobnost ve dvou etapách. Nejprve horkým grogem, nejlépe půl rumu – nebo vlastně tuzemáku – půl vody. Pro forma tam vymačkám polovinu citrónu. Pokud tato terapie nezabere do druhého dne, přijde na řadu horký čaj, teď už bez rumu, druhá polovina citrónu, vana horké vody, dva acylpyriny a vypotit do postele. Proces netrvá dlouho a pomáhá, třebaže jeho použití nebude univerzální. Tentokrát ale metoda nezabrala. Prostě třetí den se chřipka držela dál a nezbylo, než vyrazit na polikliniku.
Tak to fungovalo až do loňského roku. Letos se cosi změnilo. Jako první změnu jsem zaregistroval víc pacientů v čekárně. Víc než dříve, protože to tam nebyl buď nikdo, nebo jeden, dva důchodci. Další změna se odehrála v ordinaci. Po obligátní otázce, co mě přivádí, projevila paní doktorka přání podívat se na horní polovinu mého těla – za účelem poslechu srdce. Nahlédnutí do krku, změření tlaku a nabídka. Na odběr krve za účelem jejího dalšího vyšetření na cholesterol, cukr a ví bůh čeho ještě, vyšetření potenciálního nádoru tlustého střeva, EKG... prostě byl jsem opečován jako nikdy předtím. Nestačil jsem se divit, i když podobný zájem o své zdraví bych očekával standardně. Jenomže znáte to. Prosit se vám nechce, na odborné debaty není jeden dostatečně fundovaný a tak to člověk bral, jak to bylo.
Vybaven receptem na dva druhy léků, doporučením přikoupit si vitamín C, pozváním dostavit se po vyléčení chřipky na další vyšetření odešel jsem z ordinace s očima navrch hlavy. Cestou domů jsem dumal, co se to přihodilo. A večer ve zprávách jsem dostal odpověď. Se svým neodolatelně jízlivým úsměvem vykládal tam sice nezvolený, přesto však ministr resortu, se kterým jsem měl dopoledne co do činění, bludy o jeho záchraně. Byl už ve stádiu, kdy odvolával své předchozí radikální zásahy, nasazoval psí hlavu všem kolem sebe a hlavně se snažil - ne příliš úspěšně - přesvědčit všechny o své dobré vůli vyléčit nemocné zdravotnictví. Byl neomylný, neboť za sebou vnímal podporu dalšího nezvoleného, nejvyššího vládního šéfa. Společnými silami pracovali na pozvolném, leč trvalém sešupu předvolebních preferencí strany toho nejvyššího (protože ten druhý ještě členem nebyl). Nemám ho rád, toho Rátha. Nemám rád ani toho druhého Votroubka, nebo vlastně Paroubka. Vadí mi jejich styl, sliby, vyhrožování, bratříčkování se stranou plodů třešňového stromu. Ale jedno jim musím uznat. Podařilo se jim rozhýbat moji praktickou lékařku. A doufám, že jí to vydrží, až tihle dva a jejich spolubratři budou v opozici kritizovat, jak to někdo jiný dělá špatně.
A moje chřipka? Pomocí prášků odezněla za tři dny. Takže jsem mohl absolvovat ta další vyšetření. Jejich výsledek si nechám pro sebe. Na debaty o nemocech ještě nemám věk.
