Řemesla v naší vesničce
21. 1. 2007
V naší vesničce podobný problém neznáme. Je tady taková konstelace řemeslníků, že bychom mohli postavit – až na drobné výjimky – domek z vlastních zdrojů...
Tak třeba zedník. Ten náš umí všechno. Vybetonuje základní desku, postaví zeď, omítne, naštukuje, položí dlažbu na podlahu, z obkládaček sestaví v koupelně mozaiku, jak je ctěná libost. Máme i tesaře, který sestaví krov. Trámy připraví člověk, který má zařízení na opracování kmenů. Kmeny na trámy dodá revírník, případně jeho dva synové stejného povolání buď z lesa společnosti, soukromého nebo obecního. Stromy pokácí lesník, který bydlí ve dvojdomku s revírníkem. Na krov patří střecha a protože trend současnosti – alespoň u řemeslníků – je ovládat příbuzné profese, pokryje ji tentýž tesař. Lešení dodá pan farář, který ač vyučen péči o duchovno a věci boží položil před deseti lety tašky na střechu kostela sám, za pomoci své hospodyně.
Domek potřebuje vodu a odpad. Dobrý instalatér bydlí na kraji obce. Další instalaci, tentokrát elektrickou, udělá elektrikář slaboproudař. Kompletně. Kromě své práce má na starosti i veřejné osvětlení a slavnostní nasvícení kostela v čase adventním. Je libo ozdobné kovové schodiště anebo cokoliv kovového? Svařit, vysoustružit, zanýtovat, to všechno ovládá zámečník, který své auto parkuje před domkem a v garáži má dílnu. S kovem umí pracovat taky kovář. Kovárna, vzorně uklizená a vybavená, už sice neslouží svému původnímu účelu, ale syn posledního kováře řemeslo ovládá také a nejen kovářské.
Domek je skoro hotový. Stropy v něm udělal specialista na sádrokarton, s topením poradil kamnář v důchodu a budeme se stěhovat. Nábytek přiveze soukromý dopravce, který sice jezdí pro firmy, ale o víkendu si jeho služby může objednat kdokoliv z nás.
A, zapomněl bych na služby. Hostinec, nebo vlastně restauraci se sálem koupil od restituenta, kompletně zrekonstruoval a v podkroví vybudoval byt pro svoji rodinu a pokoje pro hosty mladý člověk, který vystudoval hotelovou školu. Provozuje hostinské řemeslo a dělá to dobře, protože není měsíc, aby kolem restaurace neparkovala slavnostně nazdobená svatební auta.
Bylo u nás kdysi JZD, jako v každé vesničce. Zůstalo po něm několik opravářů zemědělských strojů. Většina už opravuje něco jiného, ale řemeslo nezapomněli. V zemědělské akciovce pracuje i pan traktorista. Věřte nevěřte, v kabině traktoru strávil už 50 let! Pokud bychom si chtěli pořídit třeba stíhačku, mohl by ji opravovat letecký mechanik, který se po skončení aktivní služby v armádě vrátil do své rodné vesničky. Opravář - sice bývalý - šicích strojů dovede mašinku na šití spravit dodnes.
Bydlí tady i řidič kamiónu, bývalý strojvedoucí a jeho žena, která prodávala jízdenky a koleje, které vedou krajem vesnice, by mohl odborně prohlédnout traťmistr. Máme taky obchod s potravinami a tudíž i prodavačku.
Podle výčtu řemesel se možná ptáte, kolik nás tady vůbec žije? Nic moc, nějakých 120 obyvatel. A pokud by někoho napadlo hledat naší vesničku a potažmo vhodného řemeslníka, moc bych to nedoporučoval. Jak jsem řekl na začátku. Dobrý řemeslník je na roztrhání.
Taky u nás bydlí ten, který píše tyhle fejetony. Svým způsobem je to také řemeslo...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
