Přestupný rok
Podle svého názvu je tento rok poněkud atypický, protože je přestupný. Zamyslel se nad tím názvem vůbec někdo? Vždyť přestupování spojujeme s něčím úplně jiným. Přestupuje se třeba při cestování po železnici. Z lokálky do vlaku, jenž jede někam daleko. Zcela zákonitě se přestupuje Praze, protože tam všechny vlaky buď končí, anebo začínají. Nevítané přestupování může nastat i na jedné trati – při výluce. Znáte to, jedno upozornění visí na nástěnce kdesi v nádražní hale a nikdo jej nenajde a tudíž ani nečte. Až ve vlaku průvodčí milým hlasem oznámí, že ve stanici Dolní Kotěhůrky se přestupuje do připravených autobusů, protože dál to nejede.
Další blok přestupování se týká předpisů, vyhlášek a potažmo i zákona. Přestupky za volantem většina řidičů nepočítá a někdy ani nevnímá. Přestoupit předepsanou rychlost je hračka, stačí víc sešlápnout pedál plynu. Přestoupit zákaz předjíždění na plné čáře se děje taky často, ale to už hračka není. Čára bývá tam, kde není dostatečně daleko vidět a k nehodě je už jenom krůček. Pakliže to nedopadne, stal se z řidiče přestupník zákona. A tady sranda končí. Pravda, viník nehody je odsouzen pouze za nedbalostní delikt, někdy by ale zasloužil trest jako ti, kteří zákon přestupují zcela vědomě. A vypadá to, že jich každý rok přibývá. Přestoupit se dá na jinou víru. To v naší geografické poloze není příliš rozšířené, přestupování z jedné politické strany do druhé je naopak celkem zaběhnuté. Jsou politici, kteří přestoupili i několikrát, jako když jedete lokálkou, rychlíkem a zase lokálkou. Přestupníci z jedné nejsilnější strany přestoupili kdysi do strany menší, kterou si navíc museli založit a v současné době jsou na nádraží, odkud už žádné koleje nevedou...
Měsícem, kdy rok přestupuje svých klasických 365 dnů, je únor. V mysli člověka zafixován jako poslední zimní měsíc, už jenom únor, ten je krátký a je tu jaro. A protože jeden den navíc je jen jednou za 4 roky, máme všichni tento měsíc za osmadvacetidenní. Na přestupný rok se zkrátka zapomíná. A přitom je s tímto dnem spojen další problém. Kdo se narodil 29. února, může své narozeniny slavit pouze jednou za 4 roky. A rodí se i v tento den, ne že ne. Například v roce 2005 se v západočeském kraji narodilo 5339 dětí. Denní průměr je 14,6. Dobře, desetiny zaokrouhlíme, takže patnáct lidí je ošizeno tři roky po sobě o dárky k narozeninám. Na druhé straně ušetří, protože dostávat dárky k narozkám znamená taky uspořádat oslavu.
A kdo za to všechno může? Naše matička Země. Otáčí se poněkud rychleji, než by měla. Jeden rok jí trvá, než oběhne kolem Slunce. Což je v pořádku. Přitom se sama otáčí kolem své osy. Během oběhu kolem Slunce se Země 365krát otočí kolem své osy, jenomže přebývá 5 hodin, 48 minut a 46 sekund. Každý rok. Sečteno dohromady vydá to jednou za 4 roky den navíc. Přestupný rok ustanovil v roce 46 před naším letopočtem římský císař Julius Caesar, když vytvořil kalendářní systém (na radu alexandrijského astronoma Sosigenese), do něhož přidal každé 4 roky jeden den. Aby toho nebylo málo, v roce 1582 papež Řehoř XIII. udělal jemnou úpravu a řekl, že přestupný rok by neměl nastat v letech končících dvěma nulami, pokud ovšem nejsou dělitelné 4. (uf). Do toho roku se kalendář jmenoval po svém zakladateli juliánský, papež se skromností sobě vlastní jej pojmenoval po sobě a gregoriánský kalendář používáme dodnes.
Jak říká jeden můj známý – co naděláš? Další tři roky žádné přestupování nebude a ti narození 29. února budou muset slavit o den dříve. Anebo později.
