Plná náruč předsevzetí
9. 1. 2007
Termínované věci nebudu odkládat na poslední chvíli. Třeba placení složenek. Znáte to. Ke čtrnáctému je třeba uhradit telefon. Složenku dodá pošta 14 dní předem. Takovou dobu! Kdo z nás chodí platit okamžitě? Po týdnu složenka jaksi vyšumí z paměti a posléze zmizí i fyzicky, zahrabána jinými, neméně důležitými nezbytnostmi. Dvacátého se mi náhodou dostane do ruky – podívejme – jenomže to už také příjemný hlas telefonního monopolu šveholí do sluchátka onu známou větu – dovolujeme si vám oznámit... Tady je naplnění předsevzetí na místě. Platit se má včas! Připíchnu složenku na nástěnku nad pracovní stůl! Jenomže nástěnka slouží spíš jako odkladiště navštívenek, zajímavých obrázků a dlouhodobě nepoužívaných návodů, aby byly po ruce. Složenka tam zůstává v zapomnění a bohulibé předsevzetí se naplnit jaksi nedaří...
Že přestanu kouřit už léta do předsevzetí nezařazuji. Skončit lze kdykoliv, limitovat to prvním dnem roku nemá smysl (navíc odborníci radí, že přestat se má v době, kdy to chutná nejvíc, což první dny po Silvestru jistě nejsou).
Letos konečně dotáhnu němčinu do konce druhého dílu učebnice, řekl jsem si kdysi na Silvestra. Tehdy jsem skončil u minulému času. Když jsem tohle předsevzetí opakoval už třetí rok, dal jsem se v lednu do toho. Koupil si multimediální cédéčko, nasadil desátou lekci a ejhle! Vždyť já za léta nepoužívání tohoto jazyka zapomněl i základy! Trpělivě jsem se prokousal začátky (což se dalo, protože už naučené se pozvolna vybavilo) a skončil... u druhé lekce, která se zabývala minulým časem. V té době se navíc přihlásilo jaro, na biflování slovíček nebyla nálada a tak skončilo další předsevzetí.
Budu pečovat o svůj chrup a pravidelně navštěvovat zubního lékaře, řekl jsem si taky jednou (na Silvestra, samozřejmě). Pochybovačné pohledy svého okolí jsem se snažil nevnímat, ale mělo pravdu, okolí. K zubaři jsem vyrazil až po roce s pěkně oteklou dásní...
Že bych měl zhubnout jsem si naopak jako předsevzetí nedával nikdy. To jsem věděl i tak. A když mi jedno jaro váha ukázala sto pět kilo, nasadil jsem tvrdou dietu. Za půl roku jsem šel zpátky na stovku a během dalších šesti měsíců ještě o čtyři kila dolů. Tuto váhu si s menšími výkyvy držím už pár let a žádného předsevzetí nebylo potřeba.
Takže když to vezmu kolem dokola, jsou předsevzetí jenom takovým folklórem počátku roku. A pokud si jich někdo nabere opravdu plnou náruč, nemusí to dopadnout dobře. Předsevzetí je záležitost neuchopitelná. Během roku se kamsi vytratí a náruč zůstane prázdná. Naštěstí začíná v lednu rok nový.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
