Fejeton Ze vsi do vsi
8. 1. 2007
Na jaře opět dobře sjízdné silnice ožily svátečními a příležitostnými jezdci. Své plechové miláčky, letité, ale dobře udržované, vytáhli jejich majitelé z garáží, aby je trochu provětrali. A taky malinko projeli. Cíle jejich cest jsou veskrze praktické. O víkendu do vedlejší vesničky za příbuznými, ve všední den na nákup do některého z menších supermarketů. Výskyt těchto jezdců na silnicích ohrožuje chrup nás celoročních uživatelů, kteří jezdíme většinou pracovně. A proč zrovna zuby? Ať mi nikdo nevykládá, že časté jejich skřípění nemůže způsobit jejich vyviklání anebo odlamování částí skloviny! Protože styl jízdy svátečních řidičů je následující:
Jezdí opatrně. Auta už mají většinou na dožití a tak si je šetří. Při rozjíždění jedou dlouho dvacet, nejvíc třicet kilometrů v hodině. Nezahřátý motor prý podléhá rychlejšímu opotřebení. Že by brzdili vozidla jedoucí standardní rychlostí jim na mysl nepřijde a co v tuhle chvíli prožívá řidič těžkého kamionu, který musí brzdit a potom pětkrát řadit, než se znovu rozjede, je nevzrušuje.
Dodržují vyhlášku. Její obsah se jim od data vydání řidičáku z paměti poněkud vytratil, pakliže vůbec postřehli několik jejích změn, ale že se v obci jezdí padesát, ví i z televize. A tak z osmdesátky na volné silnici šlápnou u cedule s názvem obce na brzdu a striktní padesátkou jedou k další ceduli na konci obce. Ja vím, měli bychom tak jezdit všichni, ale svižnější jízda v pustých ulicích na okrajích vesnic a měst by se snad mohla tolerovat...
Sváteční řidič ve dne občas nesvítí. Zapomenou může každý, ale pokud má člověk alespoň základní instinkty, podívá se na palubní desku, jestli světla zapnul. Protože ví, že i za slunečného dne je rozsvícené auto vidět na rovné silnici několik kilometrů daleko. A může si odhadnou, jestli předjede ještě včas, anebo musí počkat. Sváteční strejček podobný problém neřeší, protože předjede maximálně traktor ze své vesničky. A navíc, v hospodě přece říkali, že svícení ve dne zvyšuje spotřebu...
Pokud mu na spotřebě nezáleží, pohybuje se po vsi autem. Oblíbenou jeho kratochvílí je vyrazit z pravé vedlejší ulice a přibrzdit provoz na hlavní. Za autem, kterému vjede do cesty, přitom často nic nejede. Příliš se nerozjede, zařadí dvojku a trojku, brzda, blinkr do leva a hup do jiné vedlejší uličky. Čekat, až bude mít volno úplně? Vždyť by tam mohl stát půl hodiny! Dobu, kdy může s kamarádem na druhém konci vsi probrat spoustu důležitých věcí!
Za naprostou zbytečnost považuje sváteční řidič bezpečnostní pásy. Jejich zapínání zdržuje. Člověk je v nich příliš utažený a omezují pohyb. V rychlostí, kterou jedu, se mi stejně nemůže nic stát, říká si tento šofér a ukázky následků nárazů v testech považuje za propagandu výrobců podobných zařízení.
Podobný názor má na pivo v průběhu dne. Nedělá mu problém dát si dva lahváče, sednout za volant a odjet do sousední vesnice. Zdůvodňuje to odzbrojující logikou – pivo není alkohol, jedno dvě mě nic neudělají a dopravní policie v našich končinách? Kde by se tu vzala. A tak se v posledních letech jezdí autem i na pivo do hospody. Tento názor poněkud nekoresponduje s názorem na přestupky ostatních uživatelů silnic, ale takový je prostě sváteční řidič, strejček z našich vesniček...
V žádném případě nechci zatracovat řidiče, kteří jezdí jen občas, dodržují vyhlášku a šetří své čtyřkolé miláčky. I jejich je silnice. Jenom by mohli mít ohledy na ostatní. Tak, jak je vyžadují oni.
